Ocenění Cesty

Stárnutí bylo něco, o čem jsem vždy slyšel mluvit ženy v mé rodině. Diskutovali o tom, jak hrozná ta „změna“ byla, a řekli, že život už nikdy nebude jako dřív. Vždy to bylo velmi smutné a zklamané téma.

Jak jsem stárl, začal jsem se děsit toho, co se stane, až dosáhnu této fáze svého života. Říkal jsem si, jak to vůbec poznám, když se mi to stalo.



Ocenění Cesty

V průběhu let jsem se vždy těšila, až zestárnu, protože to znamenalo, že už nebudu nejmladší ženou v rodině. Možná mě budou brát vážněji!

Když jsem pozoroval své přátele a rodinu, jak zápasí o dosažení 30, 40, 50 a 60 let, uvědomil jsem si, že necítím žádnou úzkost, kterou zažívali oni.

Byl jsem vděčný, že jsem zdravý a živý. Ocenil jsem, že jsem dosáhl všech těch milníků, které mnozí v mé rodině neměli. Jak plynulo každé desetiletí, zjistil jsem, že jsem šťastnější a více v souladu se sebou, než jsem kdy byl.

Hledání sebepřijetí

Začínal jsem o sobě objevovat věci, které jsem nikdy neznal – věci, které byly mou součástí, ale nikdy jim nebylo dovoleno se rozvinout.

Pomalu jsem začínal chápat, že je pro mě důležité přijmout a ocenit svou vlastní pravou podstatu. Začal jsem si uvědomovat, že je důležitější být věrný sám sobě, než se snažit potěšit ostatní.

Čas letí

Roky plynou tak rychle. Když pracujete a vychováváte rodinu, sotva víte, kam plyne čas.

Sotva si pamatuji, že mi bylo 30 nebo 40 let. Padesátka byla jiná, ale ne z důvodů, které byste očekávali. Měl jsem vážný zdravotní stav, který mě donutil zastavit a přehodnotit svůj směr.

Bylo to v té době, kdy jsem si začal vzpomínat na všechny příběhy o tom, že změna bude začátkem konce. Nějak mi tento koncept prostě nevyhovoval a nehodlal jsem se tak snadno vzdát.

Prázdniny mi změnily život

Měl jsem štěstí, že jsem měl v tomto období svého života velmi bystrého lékaře. Řekla, že mě nenechá vrátit se do práce, dokud si nevezmu řádnou dovolenou – mimo zemi. Věděla, že kdybych byl někde poblíž svého místa podnikání, pokračoval bych v práci. Měla pravdu.

Ani jsem si neuvědomoval, jak špatné věci se staly, dokud jsem nemusel sjet z polní cesty v Evropě, protože jsem tak strašně plakal.

Ten výlet navždy změnil můj život. Najednou jsem si uvědomil, že jsem nyní nejstarší ženou, která ještě žije v mé rodině. Uvědomil jsem si také, že kdybych šel tak, jak jsem byl, nebyl bych o mnoho déle nejstarší.

Čas se o mě postarat

Bylo na čase, abych se konečně postavil na první místo, a jakmile jsem se k sobě začal chovat s láskou a laskavostí, velmi rychle jsem se rozmazloval.


Najednou jsem netolerovala být nešťastná nebo nenaplněná. Hledal jsem všechny možné zdroje, abych se naučil navigovat touto novou cestou.


Brala jsem sílu a povzbuzení od ostatních žen. Nezdálo se, že by se toho bylo třeba moc ptát. Chtěl jsem být jen šťastný.

Změna začíná

Během mých 50 let se ve mně něco hlubokého posunulo. Najednou jsem byl tak vděčný za všechno, co jsem v životě měl, a opravdu jsem si všeho vážil. Konečně jsem si uvědomil, jak úžasný je můj život.

Je ironií, že právě v tomto okamžiku přijetí se můj život začal měnit způsobem, který jsem si nedokázal představit.


Vypadalo to, že čím vděčnější jsem byl, tím víc musím být vděčný. Můj život byl stále lepší a lepší.


Cestou jsem objevil další ženy, které zažívaly stejnou metamorfózu. Bylo fantastické si uvědomit, že to nebyla jen náhodná událost – tohle byl můj nový život!

Nyní, těsně po dovršení 60 let, jsem nadšený, že uvidím, co tato nová změna přinese. Ať se děje cokoliv, vím, že nejlepší roky teprve přijdou!

Jaké zprávy o stárnutí jste dostali od členů své rodiny? Máte zkušenost, která změnila váš pohled na proces stárnutí? Zapojte se prosím do konverzace a sdílejte svůj příběh.