Počítá se štěstí do rovnice života?

'To není fér!' – jak často to slyšíme od našich vnoučat – nebo jsme to slyšeli od našich dětí – když hrají hru nebo jsou potrestáni, nebo dokonce kdykoli jindy během dne?

A mají pravdu – život je velmi nespravedlivý. Skutečně, čím více o tom přemýšlím, tím více cítím, že štěstí hraje v našich životech obrovskou roli. Možná největší část ze všech.



Štěstí v našem zdraví, štěstí v našich genech – a dokonce štěstí v naší osobnosti a charakteru.

Pohled dětí

Děti velmi rychle upozorní na všechny nespravedlnosti v životě.

Jejich kamarád dostal k Vánocům lepší počítač. Matka jiného přítele ho nechá dlouho spát. Další kamarádka nikdy nemusí cvičit na housle. Jde to dál a dál.

Někdy je to právě to, kde v životě jsme.

Moje sedmiletá dcera a já jsme byly na cestě na vánoční koncert, který její učitel klavíru každý rok pořádal pro její žáky, aby zahráli pro jejich kolektivní rodiče. 'To není fér,' namítla ve své nervozitě, 'ostatní děti se učí mnohem déle a samozřejmě mohou hrát lépe.'

Ze všech sil jsem ji ujistil, že to zvládne. Což udělala.

Uplynuly roky a my jsme byli znovu na cestě ke stejné příležitosti, ale jí bylo nyní 14 let. dvěma prsty a já musím hrát The Moonlight Sonata.“

Znovu jsem se ji snažil ujistit, že to zvládne dobře, což udělala. Ale musím přiznat, že jsem nemohl odolat a poukázat na předchozí diskusi a možná jsem v ní zanechal pocit, že nemůže vyhrát.

A ze svého pohledu měla pravdu. Život mi nepřipadal spravedlivý.

Snažíme se s našimi dětmi diskutovat o tom, že ne, život není fér a všichni se s tím musíme naučit žít. Nebo se příležitostně snažíme vysvětlit, proč je život spravedlivý, abychom jim pomohli vidět pozitivní stránku.

Nebo najdeme nějaká jiná slova, abychom konverzaci posunuli dál. Není to diskuse, ve které skutečně někdo vyhraje.

Pohled dospělých

Dospělí se v této otázce neliší.

Mladý muž si bude stěžovat, že jeden konkrétní přítel vždy dostane hezké dívky, když nemá žádné zvláštní vlastnosti, které by je přitahovaly.

Starší žena se bude cítit ponižována, když nad ní povýší mužského kolegu, ačkoliv je v této práci zjevně talentovanější.

Existuje samozřejmě řada dalších okolností, ze kterých bych mohl čerpat. Někdy rychle najdeme vysvětlení, které nás ujišťuje o našem případu.

Dívky toho přítele nemají rády, ale líbí se jim, že má auto. Protože má zaměstnavatel vůči ženám předsudky, povýšil muže – nebo možná jde o diskriminaci starších lidí.

Takových vysvětlení máme v rukávu mnoho, někdy i správných.

Stárne

Stárnutí přináší tolik nespravedlností jednu po druhé, až ztratíte pojem o smyslu pro spravedlnost. Cítím, že je to hnací síla většiny našich životů.

Nejviditelnější je dobré zdraví. Zdá se, že někteří lidé se narodili se silnou konstitucí a schopností bránit se jakýmkoli nemocem, které je sužují.

Jiní padnou na první překážce a umírají mladí na neočekávanou rakovinu nebo jinou nemoc, která postihuje mladé lidi. Nebo skutečně zemřou strašlivě při autonehodě, stejně jako moje mladší sestra, které ještě není 20 let.

Jak stárneme, naše těla nás neustále testují a někdy se stává, že srdce nebo ledviny nebo plíce nebo dokonce nevinně vypadající nervy, které se staly darebáky, získávají navrch. Jsme ponecháni neschopni vést plnohodnotný život nebo jsme možná postiženi bolestí. To zjevně není fér.

Ale zdraví je jen začátek. Tam, kde většina lidí hledá vřelost a štěstí v manželství (nebo v úzkém partnerství, zákonitosti nejsou důležité), zdá se, že to některým z nás uniká až do konce.

A pak jsou tu rozpadlá manželství. Jak velkou bolest představuje statistika rozvodovosti – manželství skončilo kvůli neustále toulajícímu se oku nebo alkoholismu či vyloženě nudě.

Podle mého názoru je naprostým štěstím, že se naděje některých mladých nevěst zhruba naplní, zatímco jiné upadnou stranou, protože tyto nepředvídatelné události nebylo možné ani vzdáleně předvídat.

A pak jsou tu děti a následná vnoučata, která se sama narodí – nebo ne. Nevěděl jsem to předem – myslel jsem si to naivně zájmy a osobnosti vašich dětí byly zhruba předvídatelné.

Jak moc jsem se mohl mýlit? Zdá se, že někteří vycházejí z lůna připraveni potěšit, zapadnout, udělat si dobrý život. Jiní ztěžují život všem kolem sebe a hlavně sobě. Rozhodně to není fér, tak či onak.

Bohatá tapisérie života není bohatá stejně pro všechny. Většina z nás bojuje, jak nejlépe umí, a cítíme radost, když se něco povede.

Naše vlastní úsilí

Někteří si rádi myslí, že jakýkoli úspěch byl způsoben jejich vlastním talentem a tvrdou prací. A mohou mít pravdu. 'Čím tvrději pracuji, tím více štěstí mám,' slyšíte říkat.

Ale právě tyto dovednosti – talent, vynalézavost a vytrvalost, které jim pomohly tvrdě pracovat – musí být v první řadě považovány za štěstí. Možná se narodili jinak.

Totéž platí pro zdraví. Někteří prohlásí, že jejich vlastní dobré zdraví je způsobeno tím, že vždy jedli zdravé jídlo, nikdy nekouřili a hodně cvičili.

Můžete klidně souhlasit. Ale možná byste si také měli položit otázku, jaké vlastnosti takoví lidé měli hluboko v sobě, které jim umožnily pokračovat tímto směrem. Z mého pohledu se to stále vrací ke štěstí.

Co můžeme udělat?

Můžeme mít štěstí nebo smůlu nebo, když na to přijde, něco mezi tím. V zásadě je život prostě nespravedlivý.

Je toho málo, co lze říci. Mohu nabídnout pouze frázi, kterou jakoby nabízejí francouzští rodiče svým dětem, když jim položí obtížnou otázku – „C’est comme ça,“ říkají (tak to je).

Vždycky jsem si myslel, že to není moc vysvětlení čehokoli, ale bude to muset stačit.

Strávili jste spoustu času vysvětlováním férovosti svým dětem nebo vnoučatům? Máte pocit, že život je velmi nespravedlivý? Jakými způsoby? Nebo to snad považujete za spravedlivé?