Síla používání slov ženské části těla – reflexe jedné ženy

Dvě malé holčičky, 2 a 4 roky, se koupou. Jejich matka, lékařka, je žádá, aby se umyli. 'Kdo si bude umýt obličej?' ptá se. 'Já', 'Já', vykřikli najednou a chichotali se.

Trochu cáká, Pak matka pokračuje: 'A kdo jí bude umýt vulvu?' 'Já,' 'Já,' znovu vykřikli najednou a znovu se hihňali.



Zvedlo se ti obočí? Můj ano. A pak šli zase dolů. Myslím, že měla pravdu.

Chce to trochu přemýšlet.

A kde jsem tuhle výměnu slyšel? Na BBC Radio 4, v sérii pořadů nazvaných „Inside Health“, s touto sekcí bezostyšně nazvanou „Vulva“, hrané ve středu odpoledne.

Názvy částí těla – muži

Vyrůstáme a říká se nám různá jména pro spodní část našeho těla.

Slova pro mužské tělo jsou snadná z důvodů, které nejsou zcela jasné. Můžete použít formální slova – penis a varlata – a mnoho lidí to dělá.

Možná byste o těchto věcech nemluvili na Queen’s Garden Party, ale jinak jsou považovány za rozumná slova bez podtextu neslušnosti.

V Anglii – a možná i v jiných částech světa – existuje také přátelský dětský výraz pro penis – „willy“. Má roztomilou kvalitu a není považováno za nezdvořilé, s výjimkou těch nejformálnějších okolností. Někteří muži to také používají, ale jen zřídka v sexuálním kontextu.

A pro oba samozřejmě existuje spousta slangových slov, která se ve škole nenaučíte a my se zde nemusíme bát.

Názvy částí těla – ženy

U nás žen je to ale mnohem složitější. Vždy byly problémy kolem toho, co nazýváme naše různé části těla v nižší oblasti.

A mnohem větší frisson, když je vyslovíme nahlas.

Někde se dozvídáme, že máme vagínu, často v kontrastu s penisem, a je to také považováno za slušný termín.

A ve škole nám často ukazují obrázky vnitřních reprodukčních částí, takže víme o vaječnících, vejcovodech a děloze (nebo děloze) – a v tomto kontextu dokonce i o vagíně.

Ale co zbytek našeho vybavení? Kdo nás učí, že máme vulvu nebo mons pubis nebo velké a malé stydké pysky (což zní jako nějaká vzdálená část Turecka).

Nikdo nás neučí, nevidíme je a zůstáváme pozoruhodně nevědomí. Ve skutečnosti často známe názvy podrobnějších částí našich očí lépe než našich ženských částí.

A pak jsou tu nevyhnutelné eufemismy. Moje matka mi řekla, že mám ‚přední dno‘ a ‚zadní dno‘ a nechala to tak. Nikdy jsem se od ní v tom oddělení nic víc nedozvěděl.

Když se mi v roce 1969 narodila dcera, sestry mi oznámily, že mám ‚přední průchod‘, ‚zadní průchod‘ a ‚porodní cesty‘. Měl jsem mírný otřes, ale vše jsem zvládl.

(Pokud mohu odbočit, také jsem se dozvěděla, že miminka „prošla pohyby“, ale zároveň – pamatujte si, že to bylo období studentských protestů – studenti na univerzitě mého manžela měli plné ruce práce „dělat pohyby“. Nebo to mohlo být naopak. Od té doby se mi ty dva pojmy věčně mísí v hlavě.)

Opět se nepletu do slangu. O tom by se dala napsat kniha.

Síla slov

Proč jsme tedy šokováni, když matka učí své malé děti používat správné slovo pro tu část mezi nohama?

Jen to slovo moc často neslyšíte a zní dobře, příliš silně, příliš technicky nebo možná příliš „nebarevně“.

Je slovo „vulva“ považováno za vulgární, protože začíná stejnými třemi písmeny? Co kdybychom to místo toho spojili se švédským autem? Už to zní mnohem přátelštěji.

Ale můžete říct, že to není ‚pěkné‘, protože je to spojeno se sexem. Ale stejně tak penis a ten nemá stejnou sílu vyslovenou nahlas.

Na vulvě rozhodně není nic ostudného – nebo vlastněžádnýčást těla. Vulva a další kousky jsou jednoduše součástí ženské anatomie. Má je každá žena, od novorozence až po 90letou ženu a dále.

Když se nad tím zamyslím, může být jedině správné, když matky učí své děti správná slova a nenechají se zahanbit žádnou částí svého těla. To platí pro chlapce i dívky, takže všichni známe všechny anatomické pojmy.

Ale možná by se mohla zdržet slova ‚klitoris.‘ Bylo by těžké vysvětlit, k čemu to je.

Jaké pojmy týkající se částí těla jste se naučili? Co jste své děti naučil? Když se nad tím zamyslíte, myslíte si, že bychom měli být mnohem přímější?